Co dělat o víkendu, když nechcete utrácet a děti se nudí?

Nejčastější mýty, které vedou k otravám: že jedovaté houby chutnají hořce, že se dají poznat podle zčernání stříbra nebo že je spolehlivě zničí dlouhé vaření. Ani jedno není pravda. Muchomůrka zelená je smrtelně jedovatá i po tepelné úpravě a její chuť je nevýrazná. Jediná spolehlivá ochrana je znát konkrétní druhy a umět je rozeznat od podobných jedlých hub. Když si nejste jisti, raději houbu vyhoďte nebo ji nechte růst dál.

Muchomůrka jízlivá je celá bílá, včetně klobouku, lupenů i třeně. Roste v lesích, často ve společnosti jedlých hub. Zaměnit se dá za mladé žampiony nebo za bedly. Liší se bílými lupeny, blanitým prstenem a pochvou. U mladých plodnic je pochva nejvýraznější – je to blanitý obal, ze kterého houba vyčnívá. Pokud houbu vytrhnete a pochva zůstane v zemi, můžete si ji snadno splést s jedlým druhem.

Prvním signálem nebývá zápach z tlamy, ale změna chování u jídla. Pes začne kousat opatrně, hlasitě mlaská, nechává granule na jedné straně misky nebo si je nosí na koberec. Často to majitel přičte „vybíravosti". Další známky: tmavě žlutý až hnědý povlak na zubech, který nejde nehtem seškrábnout, zarudlý okraj dásně, krev na hračce nebo na žvýkací kosti. Pes si může tlapkou třít čumák, vyhýbat se dotyku kolem tlamy nebo mít jednostranně nateklý čumák. Pokročilý kámen tlačí dáseň, ta ustupuje a odhaluje krčky zubů. Pokud se objeví kývání zubu, je pozdě na čištění – řeší se už jen extrakce.

Základní pravidlo zní: nikdy nesbírejte houbu, u níž si nejste na sto procent jisti. Nejčastější fatální chybou je záměna muchomůrky zelené za žampiony nebo za pečárky. Mladé plodnice ještě nemají rozvinutý prsten a klobouk může být bílý až nazelenalý. Žampion ale nikdy neroste z pochvy, kdežto muchomůrka zelená má u báze třeně blanitou pochvu (volvu), která je často ukrytá v zemi. Proto se vyplatí houbu vytáhnout i s celou spodní částí třeně a pochvu odkrýt prstem.

Mikrobiologické riziko je u houby podceňované. Vlhké a teplé prostředí za filtrem je živná půda pro bakterie. Pokud voda stojí delší dobu, například na chatě, první litry po příchodu odpouštějte a filtr propláchněte. U osob s oslabenou imunitou je lepší sáhnout po UV lampě nebo filtru s absolutní membránou, ne po houbě. Pravidelná dezinfekce tělesa filtru a výměna vložky podle návodu jsou minimum, které udrží vodu v pořádku.

Čeho si všímat u klobouku, lupenů a třeně Klobouk muchomůrek je hladký, bez šupin, a jeho barva se pohybuje od olivově zelené přes bílou až po žlutooranžovou. Lupeny jsou vždy bílé a husté, nikdy růžové ani hnědé. Prsten na třeni je blanitý a převislý, u starších plodnic může chybět. Třeň je na bázi ztluštělý a sedí v pochvě. U jedlých žampionů jsou lupeny v dospělosti růžové až čokoládově hnědé a pochva chybí. U pečárek, které rostou na loukách, se lupeny barví do růžova. Právě barva lupenů je nejrychlejší orientační znak.

Praktický postup při sběru: každou houbu otočte a zkontrolujte spodní stranu klobouku, prsten a bázi třeně. Když si nejste jisti, houbu nechte v lese. Nikdy nekombinujte jedlé a podezřelé houby v jednom košíku, aby se části nepromíchaly. Sbírejte jen plodnice, které znáte z bezpečného zdroje, a to i tehdy, když jich je v lese mnoho. Ani zkušený houbař nepozná všechny druhy a otrava muchomůrkou se projeví až za několik hodin, kdy už je lékařská pomoc nutná.

Dveře jsou třetí zapomenutá plocha. Na jejich vnitřní stranu se vejde věšák na noční oblečení, držák na žehličku nebo tenká organizační kapsa. Podobně funguje i prostor za dveřmi, pokud se otevírají dovnitř. Háčky na zeď za dveřmi udrží župany a tašky, které by jinak skončily na zemi. Pozor ale na jednu věc: čím víc věcí na očích, tím menší místnost působí. Proto je lepší používat zavřené úložné prvky než otevřené police plné drobností.

Na závěr víkendu si sedněte na deset minut a řekněte si, co vás bavilo nejvíc. Nehodnoťte, jestli to bylo „dost vzrušující". Stačí, že jste byli spolu a nemuseli nic platit. Příští víkend můžete stejný princip zopakovat jinde. Postupně zjistíte, že největší překážkou nebývají peníze, ale zvyk utrácet za zábavu. Jakmile ho jednou překonáte, děti si na jednoduché dny zvyknou a začnou je samy vymýšlet.

V neděli vsaďte na výměnu. Zjistěte, jestli sousedé nebo známí nemají hry, stavebnice nebo knížky, které už jejich děti nebaví. Domluvte se na půjčení na týden. Děti tak dostanou „novou" hračku a vy neutratíte ani korunu. Stejně funguje i výměna oblečení na hraní nebo sportovního vybavení. Jen si předem ujasněte pravidla: co se vrátí, kdy a v jakém stavu. Jinak z výměny vznikne zbytečný konflikt.